Vládci
Trnilam, údajně čarozel, ujal se vlády neboť porazil a spoutal dávnopára. Trnilama porazil Jarupěň.
Jarupěň – porazil Trnilama. Jeho pravou rukou se stala poněkud záhadná osoba Přemka Kukly. Jarupěň využíval také služby volchy Talagora, jenž zdatně chodil v argadech. Právě on pro svého pána vytvořil legendární meč, později nazvaný Jarupěňův.
Jarustojan, syn Jarupěně. Ujal se vlády po smrti otce. Oženil se s větrovskou princeznou Liběnou a narodil se jim syn Dobrobor, pozdější velký vládce Větrova. Jarustojanovu vládu ukončilo povstání jeho bratra Jarada. Jarustojan byl popraven svržením do podzemí Lučných vrchů. Jarupěňův meč se po jeho smrti ztratil.
Jarad, postavil se svému bratrovi Jarustojanovi a dohromady s vladyky Lučných vrchů jej svrhl. Neměl děti a při dalším povstání vladyků Lučných vrchů sice své nepřátelé porazil, leč v boji zahynul.
Od Jaradovy smrti se po více než 200 let nikomu nepodařilo ujmout vlády nad celou zemí. Očekává se, že nový pán Lučných vrchů nalezne Jarupěňův meč.
Vladykové
V Lučných vrších již od Jarupěňova času panuje na svých dílech pět rodů. Vlády se ujímá vždy nejstarší syn, anebo, pokud vladyka syna nemá, tak i nejstarší dcera. Každý vladyka ovládá své rodové sídlo. Dle tradice je každé sídelní hradisko opatřeno kamennou věží. Ne všude se ovšem věž dochovala.
V Lučných vrších panují dva vladykové na západě, a to v Podrivgorodu na jihu a Radigasti na severu. Na východě pak žijí tři vladycké rody, a to rod z Vyryše, Lukyžilgorodu a Rečína na jihu.
Hranici mezi západní a východní částí vrchoviny tvoří řeka Lukja.
V době, kdy začíná příběh Kroniky Lučných vrchů, panují tito vladykové:
Západ
Podrivgorod: Doman, syn Lutohněva a otec Ctiše
Radigast: Goryváj, syn Gordana
Východ
Vyryš: Žalbor, syn Tklivoje a otec Trudyklata a Měrada
Lukyžilgorod: Rosylub, syn Gorada
Rečín: Vitorad, syn Viligora, bratr Jarmily
Strážci meče
Společenství Strážců meče založil Jarupěň. Původně mu měli strážit všechny poklady a následně zejména meč vyrobený Talagorem. Když Jarupěň zemřel, zúžil se jejich úkol pouze na opatrování zbraně. Podle závěti velkého panovníka měli sloužit pouze tomu, kdo by meč právoplatně držel. Nicméně hned po popravě Jarustojana tato zbraň zmizela, a ze strážců se stali její hledači. Jak čas ukázal, nejen to. V prvních desetiletích po smrti posledního vládce Lučných vrchů, Jarada, se těmto válečníkům podařilo zabránit zvůli a lupičství, které se v těch dobách rozmohlo. Získali si úctu a pověst spravedlivých a čestných bojovníků neznajících strach. Ač se k nim přidávaly houfy mladíků z celých Lučných vrchů, meč zůstával nezvěstný. Uskupení se různě rozkližovalo a opět stmelovalo, podporoval jej ten i onen vladycký rod, a tak přežilo až do doby příběhů Kronik Lučných vrchů. Strážci meče sídlí v paláci a vede je Golnog z Hlubodolu.
Tmiji mora
V doslovném překladu znamená Tmiji mora Smrt v temnotě. Neblahá pověst této jeskyně má své kořeny v době, kdy krajiny okolo ovládali cizí bohové a Lučné vrchy ohrožovaly stvůry, jež do světa pronikly spolu s nimi. Před jedním z netvorů se do této jeskyně schovali i lidé z okolních vesnic. Zůstali tam ovšem uvězněni a dle legendy se navzájem začali požírat. Jako trest za toto provinění právě zde z hlubin země povstali dávnopárové. Nikdo z li-dí nepřežil a jeskyně tak získala svůj název. Ovšem tyto podzemní prostory neztratily nic ze své pověsti ani potom, co měl řádění dávnopárů učinit zadost čarozel Trnilam. Lidé, kteří do jeskyně zabloudili, se buď nevrátili, a když, tak změněni, jakoby na ně stále dopadal chladný stín podzemí.
Černý hrádek
Jarupěň vystavěl Černý hrádek pro svého přítele argagada volchu Talagora, původně jen jako kamennou věž. Jelikož se věže stavěly jen na sídlech vladyků, naznačil tak všem pěti rodům, že Talagor je svým postavením roven vladykovi a podléhá pouze pánu Lučných vrchů. Po rozpadu vládnoucí moci v Lučných vrších zmizel i Talagor a na Černém hrádku zůstal Talagorův učeň, ludek Agorel. Ten nechal dostavět obytné křídlo a hrádek opevnit. Agorel se po nějaké době vypravil do Tmiji mory a už se nikdy nevrátil. Na hrádku zůstal jeho syn Erelig, jenž navázal na práci na svého otce. Dlouho lidem z celých Lučných vrchů prodával rozličné přípravky či jim radil v různých věcech. I on ovšem z hrádku odešel a od té doby místo pustlo. Poté, co v Lučných vrších začala řádit banda Černé ruky, obával se vladyka z Rečína, že by pevnost mohli lupiči obsadit a využívat jako základnu. Nechal proto Černý hrádek částečně pobořit.
Podzemí
Pod Lučnými vrchy se rozkládá nepřehledné a nezmapované podzemní bludiště. Dle legendy je pozůstatkem po dávné těžební činnosti. Jinde se zase uvádí, že část podzemí vytvořil sám Jarupěň, neboť údajně dokázal modelovat skálu holýma rukama. Hloubka ani úplný rozsah podzemí není znám. Vstupy do jeskyní se nacházejí po celých Lučných vrších a místní obyvatelé jeskyně často využívají jako výhodný úkryt v době nebezpečí.